„We write code.” Cypherpunk návrat k subkultuře

Koncem roku 1992 založili trojice Eric Huges, John Gilmore a Timothy C. May skupinu, která měla pravidelná setkání ve firmě Johna Gilmora s názvem Cygnus Solutions. Ta sídlila v San Francisco Bay Area. Ve stejném roce vznikl takzvaný manifest (od Eric Hugese) nebo také Cypherpunks mailing list a také Cryptoanarchy manifest od Tima C. Maya. Můžeme právě toto považovat za začátek hnutí. Mezi aktivní účastníky online e-mailového seznamu byl i zakladatel WikiLeaks Julian Assange , který publikoval své příspěvky pod názvem Proff.

„Pokud očekáváme, že budeme mít nějaké soukromí, musíme ho bránit. Musíme se setkat a vytvořit systémy, které umožní anonymní transakce a komunikaci. Lidé své soukromí chránili po staletí. Šeptem a temnotou. Zapečetěnými obálkami, zavřenými dveřmi a tajným podáním rukou. Technologie minulosti nám neumožňovaly získat skutečné soukromí, ale elektronické technologie to umožňují. My, Cypherpunkeři, jsme odhodláni tvořit anonymní systémy. Bráníme naše soukromí kryptografií. Elektronickými penězi, anonymními e-maily, digitálními podpisy.” - Eric Hughes, Cypherpunk Manifestem.

Manifest Cypherpunku prezentoval soukromí v elektronické podobě, jako nezbytnost pro otevřenou společnost. Filozofie hnutí se objevila už více, než před 50 lety v době, kdy hudební scéně kralovali Queen a Led Zeppelin. Bylo to v 70. letech minulého století, kdy pojem kryptografie označoval vše kolem šifrování zpráv pro běžné uživatele. Do té doby se termín šifrování používal více méně v oblasti vojenských a špionážních agentur. Aktivisté si uvědomili, že klíčová technologie k lidské svobodě při nástupu internetu je prvotní forma decentralizace.

Dnes více, než kdy předtím je otázka soukromí aktuální a více než po 20 letech je hnutí Cypherpunk zase na vzestupu. Proč se tak děje? Protože otázka soukromí a zároveň dostupné nástroje na ochranu soukromí se stávají důležitými aspekty. Šifrování komunikace je základ ochrany. A toto pochopily i společnosti, které vyvíjejí komunikační aplikace.

V té době největší rozruch kolem Cypherpunku vyvolal právě John Gilmore, když sdílel utajené (secret) dokumenty o kryptografii nalezené ve veřejné knihovně. NSA (národní bezpečnostní agentura) ve zkratce federální zpravodajská služba Spojených Států, která spadá pod ministerstvo obrany hrozila obviněním z porušení zákonů a špionáží. To se krátce po incidentu změnilo a NSA stáhla vlastní žalobu a dokumenty odtajnila.

Zde se stal jedním z nejdůležitějších nástrojů soukromí program PGP (Pretty Good Privacy) , ten zveřejnil Phil Zimmerman v roce 1991. Právě Cypherpunkeři jej rozšířili a díky jeho jednoduchosti k šifrování měl úspěch u všech. V roce 1992 začal vycházet Cypherpunkový mailing list, jehož přispěvatelem se mohl stát každý, kdo se k němu přihlásí. Sloužil k diskusi o kryptografii a hlavně o jejím dopadu na společnost. Julian Assange byl aktivním přispěvatelem (mimochodem, jehož vydání do USA blokoval Britský odvolací soud a aktuálně stále je proces v odvolávací rovině ze strany Assangana. Hrozí mu 175 let vězení za zveřejnění tajných dokumentů o amerických vojenských misích v Afghánistánu a Iráku). Gro všeho bylo v tom, že Cypherpunkeři věděli, že aby mohli uživatelé bezpečně komunikovat musí se najít někdo, kdo jim to umožní. Právě toto období přineslo i první pokus o decentralizovaný a anonymní platební systém a první kryptomenu „DigiCash“.

Ačkoli ne každý ví, že počátek šifrování a bezpečné komunikace tkví v období zrodu a růstu hnutí Cypherpunk, dnes skoro všichni chceme, aby naše data byla v bezpečí, naše komunikace šifrována a naše internetové transakce dobře kryty. Přesto jsme vydán napospas velkým korporacím, které se netají tím, jak zneužívají data uživatelů, jak předávají osobní údaje a informace třetím stranám, zejména reklamním společnostem. Soukromí uživatele je hned v prvním bodě, „chci využívat tuto službu nebo aplikaci“ vázané zamaskovaným „vzdávám se práva na soukromí“.

V současnosti máme na trhu několik velmi dobře fungujících kryptomen, počínaje asi nejznámějším Bitcoinem, Ethereumem až po další. Uživatelé začali více využívat VPN služby ale také alternativní internetové prohlížeče a komunikační aplikace, které šifrují data uživatele. Je snadné používat integrovaný internetový prohlížeč operačního systému, který používáte a dát tak všechny své údaje do banku společnosti, jejíž operační systém používáte. Jako odezva se do popředí dostávají anonymizující prohlížeče a služby.

Proč TOR a proč Deep WEB (Dark Web)?

TOR zkratka pro The Onion Router . Tor je prohlížeč vyvinut nebo dříve podporován institutem United States Naval Research Laboratory (Námořní Výzkumné Laboratoř Spojených Států Amerických) a to celé pod záštitou agentury ministerstva obrany USA (DARPA). V roce 2012 pocházelo skoro 80 % rozpočtu pro TOR od USA. TOR je Open Source, který využívají uživatelé k anonymnímu prohlížení internetu. Uživatel sítě TOR využívá pomocí prohlížeče ukrytí své identity a přesměrování přes několik vrstvých směrování náhodně po celém světě. Takto je identita IP adresy uživatele zamaskována jinou IP adresou. Popisovat celý způsob jak pracuje TOR nebudeme, je třeba ho však vzpomenout s něčím, co se za posledních pár let dostává do popředí zájmu i běžné uživatele. Tím je Deep Web nebo i Dark Web , Darknet. Právě přístup na Deep Web je podmíněn používáním prohlížeče Tor pro přístup k Onion síti webů. Na začátku byl Deep Web místem disidentů, novinářů a speciálních skupin, kteří potřebovali anonymní šifrovanou síť pro sdílení svých názorů, politických diskusí a tajných informací. Poslední léta se Deep Web stal místem i pro černý trh se zbraněmi, drogami a pornografií. Vzestup nelegálních obchodů umožnil právě do jisté míry i Bitcoin a jiné kryptoměny.

zdroj foto: pixabay
 

George Orwell 1984

„Minulost je to, na čem se dohodnou záznamy a paměť.“ George Orwell, 1984

Britský spisovatel, novinář a esejista George Orwell vlastním jménem Eric Arthur Blair napsal v roce 1949 román 1984. Dnes mu mnozí a zaslouženě připisují jisté vizionářství, které v románu podchytil. Právě tímto dílem poukazoval na svět moci, domnělé pravdy a ztráty soukromí. Samozřejmě, že v roce 1949 to bylo vnímáno jako vědecko-fantastický román. Poslední desetiletí nás stále více přiblížilo k poznání toho Orwellovského digitálního a mediálního teroru a typické „Big Brother éře“. Známá věta „Velký bratr tě sleduje“ pochází právě z pera George Orwella. Dnes by se sám autor divil, jak moc byl blízko pravdě ve své vizi o ztrátě soukromí.

Hezky to ozřejmil i spisovatel Josef Banáš ve vyjádření: Tváříme se, že máme svobodu projevu, ale na váš názor - pokud není konformní s oficiálním každý zvysoka kašle a média ho ignorují. V jeho časech dominoval v části světa sovětský stalinismus, dnes máme mediální stalinismus.“

Ale vraťme se k hnutí aktivistů Cypherpunk a proč je dnes, jako kdykoli předtím jejich filozofie a boj o soukromí důležité. Ztráta soukromí, zasahování do soukromí formou zneužívání dat se dnes již děje a je obtížné s tím bojovat oficiálními cestami. Vznikem Bitcoinu a jiných kryptomenů se ještě více otevřela otázka bezpečnosti a anonymity v kyberprostoru. Manifest Cypherpunku vytyčuje body nezbytné pro soukromí v digitální době.

Znění manifestu Cypherpunk

Soukromí je nezbytné pro otevřenou společnost v elektronickém věku. Soukromí není tajemství. Soukromá záležitost je něco, co člověk nechce, aby to věděl celý svět, ale tajná záležitost je něco, co člověk nechce, aby někdo věděl. Soukromí je schopnost selektivně se odhalovat světu.

Pokud mají dvě strany nějaké obchody, pak každá z nich má paměť pro svou interakci. Každá strana může mluvit o své vlastní paměti; Jak tomu mohl někdo zabránit? Dalo by se přijmout zákony proti němu, ale svoboda projevu, dokonce více než soukromí, je základem otevřené společnosti; Snažíme se vůbec neomezovat žádné projevy. Pokud mnoho stran mluví společně na stejném fóru, každá z nich může mluvit se všemi ostatními a shromažďovat poznatky o jednotlivcích a jiných stranách. Síla elektronické komunikace umožnila takovou skupinovou řeč a nezmizí jen proto, že bychom to mohli chtít.

Jelikož si přejeme soukromí, musíme zajistit, aby každá strana transakce měla znalosti jen o tom, co je přímo potřebné pro tuto transakci. Jelikož o jakýchkoli informacích se dá mluvit, musíme zajistit, abychom odhalili co nejméně informací. Ve většině případů není osobní identita zásadní. Když si koupím časopis v obchodě a předám peníze úředníkovi, není třeba vědět, kdo jsem. Když požádám svého poskytovatele elektronické pošty, aby odesílal a přijímal zprávy, můj poskytovatel nemusí vědět, s kým mluvím, nebo co mluvím nebo co mi říkají jiní; můj poskytovatel potřebuje jen vědět, jak tam dostat zprávu a kolik jim dlužím na poplatcích. Když je moje identita odhalena základním mechanismem transakce, nemám žádné soukromí. Nemůžu se zde selektivně odhalit; Musím se vždy odhalit.

Proto soukromí v otevřené společnosti vyžaduje anonymní transakční systémy. Dosud byla hotovost primárním takovým systémem. Anonymní transakční systém není tajným transakčním systémem. Anonymní systém umožňuje jednotlivcům odhalit svou identitu v případě potřeby a pouze v případě potřeby; To je podstata soukromí.

Soukromí v otevřené společnosti vyžaduje také kryptografii. Pokud něco řeknu, chci, aby to slyšeli jen ti, pro které to zamýšlím. Pokud je obsah mého projevu dostupný pro svět, nemám žádné soukromí. Šifrování znamená naznačovat touhu po soukromí a šifrovat se slabou kryptografií znamená naznačovat nepříliš mnoho touhy po soukromí. Kromě toho, odhalit svou identitu s jistotou, když je výchozí anonymita vyžaduje kryptografický podpis.

Nemůžeme očekávat, že vlády, korporace nebo jiné velké organizace bez tváře nám poskytnou soukromí z jejich dobročinnosti. Je jejich výhodou mluvit o nás a měli bychom očekávat, že budou mluvit. Pokusit se zabránit jejich řeči znamená bojovat proti realitě informací. Informace nechtějí být jen zadarmo, ale touží být zadarmo. Informace se rozšiřují, aby vyplnily dostupný úložný prostor. Informace jsou Rumorův mladší, silnější bratranec; Informace jsou těkavé nohy, mají více očí, ví víc a rozumí méně než Rumor.

Musíme chránit své soukromí, očekáváme-li, že nějaké budeme mít. Musíme se spojit a vytvořit systémy, které umožní provádět anonymní transakce. Lidé už po staletí hájí své soukromí šeptem, tmou, obálkami, zavřenými dveřmi, tajnými podáními rukou a kurýry. Technologie minulosti neumožňovaly silné soukromí, ale elektronické technologie ano.

My Cypherpunkové se věnujeme budování anonymních systémů. Chráníme naše soukromí kryptografií, anonymními systémy přeposílání pošty, digitálními podpisy a elektronickými penězi.

Cypherpunks napište kód. Víme, že někdo musí napsat software na ochranu soukromí, a protože nemůžeme získat soukromí, pokud to neuděláme všichni, napíšeme to. Zveřejňujeme náš kód, aby naši kolegové Cypherpunkové mohli cvičit a hrát si s ním. Náš kód je zdarma pro všechny na celém světě. Je nám velmi jedno, jestli neschválíte software, který píšeme. Víme, že software nelze zničit a že široce rozptýlený systém nelze vypnout.

Cypherpunks lituje nařízení o kryptografii, protože šifrování je v podstatě soukromý akt. Akt šifrování ve skutečnosti odstraňuje informace z veřejné sféry. Dokonce i zákony proti kryptografii sahají jen do celé hranice národa a ramena jeho násilí. Kryptografie se nepochybně rozšíří po celém světě as ní i anonymní e-těhotné systémy, které umožňuje.

Aby bylo soukromí rozšířeno, musí být součástí společenské smlouvy. Lidé musí přijít a společně zavést tyto systémy pro společné dobro. Soukromí se rozšiřuje jen do té míry, do jaké je spolupráce bližních ve společnosti. My Cypherpunci hledáme vaše dotazy a vaše obavy a doufáme, že vás můžeme zapojit, abychom se neoklamali. Nebudeme však odsunuti z našeho kurzu, protože někteří mohou nesouhlasit s našimi cíli.

Cypherpunci se aktivně podílejí na tom, aby byly sítě bezpečnější pro soukromí. Pojďme spolu.

zdroj: nakamotoinstitute.org/cypherpunk-manifesto 

Hovoříme-li dnes o stále narůstající ztrátě soukromí a přecházíme stále více do digitálního světa, má hnutí Cypherpunk a jejich manifest opodstatnění, jako nikdy předtím.