Jak vystopovat 3D tisk

PrinTracker

Tisk pomocí 3D tiskáren přines mnoho pozitivního v širokém spektru sektorů. Jak to však bývá, každá mince má dvě strany. A není tomu jinak, ani při 3D tisku. Tou negativnější stránkou technologie 3D tisku je výroba zbraní domácími uživateli. Zatím žádný zákon nepřikazuje registraci střelných zbraní vyrobených 3D tiskem. Produkt neobsahuje žádné sériové číslo, podle kterého by ho mohla být taková zbraň v případě tresní činnosti vystopována. Takto vytištěným zbraním na základě digitálních souborů, chybí identifikační prvky.

Vědci z univerzity v Buffalu našli způsob, jak i takovou zbraň vystopovat. Základem je metoda PrinTracker, která dokáže vystopovat 3D tisk. Název nám připomíná jiné řešení. Už v minulosti jste možná slyšeli o softvéromovom řešení s podobným názvem Print Tracker. V tomto případě jde o software, který po instalaci dokáže sbírat data o toneru, tiskových úlohách, činnosti kopírování, skenování nebo faxu. Vše co vaše tiskárna provede, tak máte zaznamenány. Dokážete sledovat lokální i síťové tiskárny. Měří spotřební materiál a vyhodnocuje náklady. Dokáže spravovat tato data a uživateli, tak ušetří čas i peníze. Zpracovanou zprávu si může nechat zasílat přímo na e-mail.

Ale vraťme se zpět k 3D tisku a metodě, kterou bychom jednou mohli vystopovat tvůrce nebo výrobce zbraně vytištěné na 3D tiskárně. Podle výzkumů profesora Wenyao Xu z Univerzity of Buffalo (SUNY), univerzita ve státě New York, který je profesorem na katedře informatiky a techniky, existují v zbraních vytištěných na 3D tiskárnách takzvané identifikační znaky (kódy) z procesu každého tisku. Jsou to specifické malé odchylky každé 3D tiskárny, jaký typ vlákna používá, jak s nimi nakládá, jakou velikost trysky využívá. Je to zjednodušeně řečeno otisk tiskárny. Tiskárna při tisku tvoří něco jako otisk, vlastní vrásky, které se nazývají in-fill vzory, měřitelné nejčastěji v submilimetrovém měřítku. Tak, jak otisk prstu osoby i tyto vzory jsou jedinečné a díky tomu je možné je vysledovat zpět k 3D tiskárně. Ačkoli to na první pohled vypadá jednoduše, má to pár háčků. Team profesora Wenyi Xu testoval na několika komerčně dostupných 3D tiskárnách, které si může zakoupit běžný uživatel. Vytlačil 5 různých klíčů na těchto 3D zařízeních a následovně vytvořil digitální obraz každého z klíčů za pomoci inkoustového skeneru. Digitální ho vylepšil, aby se dostal hlouběji do vzoru (identity) vlákna. Pak stačilo obrazy roztřídit algoritmem pro výpočet variací každého klíče na milimetr, který upřesněním variant, přiřadil každý k tiskárně. Celý tento projekt měl skoro 100 % úspěšnost. Přesné číslo, které uvedli bylo úspěšnost 99,8 %.

Věda a výzkum je jedna věc, uvedení do praxe jakéhokoliv skvělého nápadu nebo technologie však vždy narazí na zákony a legislativu. I v tomto případě je těch háčků, které je třeba překonat více. Aby například policie po spáchání trestného činu, pomocí střelné zbraně vytištěné na 3D tiskárně vystopovala, kde byla zbraň vytištěna, museli by se všechny 3D tiskárny dostat do registru federálního úřadu, aby k němu měli organy činné v tresnem řízení přístup. Tiskárny mohou přejít k jiným osobám prodejem. Háčků je tam samozřejmě více.

Ať už se to jakkoli při 3D tiskárnách a tisku zbraní vyvine, jsou potřeba nějaké bezpečnostní a ochranná opatření. Jednou z možností by byl i integrovaný software něco podobného, jak jsme s tímto názvem již zmínili. Ale i zde by mohl nastat dost velký problém, pokud by ho výrobce instaloval bez vědomí zákazníka a data by odesílal někam na své servery. Tato služba by musela být stále zapnutá a aktualizována. Na takový zásah jsou uživatelé velmi citlivý.