Flexotisk
Flexografie nebo i Flexotisk je technologie, která používá flexibilní tiskovou formu a nízkoviskózní tiskové barvy. Má určitou podobnost s knihtiskem. Princip Flexotisku funguje na protlačování barvy ze soustavy válců na tiskový štoček (flexografická forma). V minulosti se tyto tiskové formy vyráběly převážně z pryže. Později je nahradily flexibilní fotopolymerové tiskové formy. Desky jsou obaleny kolem válců na kotoučovém lisu. Nabarvené plotny mají zvýšený obraz (tisk z výšky) a otáčejí se vysokou rychlostí, aby přenesly inkoust přes malé otvory z aniloxového válce na substrát. Pro každou barvu je vyžadována jiná tisková deska. Vývoj aniloxových kotoučů, tiskových desek, inkoustů a tiskařského lisu přispívá k tomu, že lze tisknout obrázky s vysokým počtem čar.
Flexotisk je unikátní, protože se dobře přizpůsobuje různým materiálům. Dokážete jí tisknout na tenkou fólii, papír, karton, kov, plast a jiné i nerovné povrchy. Používat lze s širší škálou inkoustů na vodní bázi, rozpouštědel a energeticky vytvořitelných inkoustů. Energeticky vytvrditelné inkousty se rychle vytvrzují buď ultrafialovým (UV) světlem nebo systémem elektronového paprsku (EB). EB vytvrzovací systémy dodávají energii přímo do inkoustů ve formě energetických elektronů a nevyžadují fotoiniciátory, jako inkousty vytvrzitelné UV zářením. Inkousty na vodní bázi jsou oblíbené pro tisk obalů z vlnité lepenky. Inkousty na bázi rozpouštědel se používají pro plastové nákupní tašky a průmyslové fólie. UV a EB inkousty se používají k potisku vnějších obalů pro balení potravin. Tento typ tisku má vysokou životnost a je přizpůsobivý.
Výhody Flexotisku
- dosahuje extrémně vysoké rychlosti (ideální pro dlouhé tiskové série)
- tiskne na širokou škálu podkladových materiálů
- krátké časy nastavení s minimem odpadu; zaručuje vysoce kvalitní výstup
- eliminuje potřebu další práce a nákladů: tisk, lakování, laminování a vysekávání lze provést v jednom přechodu
- relativně přímý a kontrolovaný proces tisku, který vyžaduje méně vyškolených operátorů k dosažení požadovaného výstupu
- nízké náklady na údržbu
Nevýhody Flexotisku
- cena flexotiskových desek je v porovnání s jinými typy desek poměrně vysoká, ale při správné péči vydrží miliony výtisků
- provedení změn verzí je časově náročné
Flexotisk se v jejích začátcích nazýval anilinový tisk až o desetiletí později dostal pojmenování Flexografie (Flexotisk), jak jej známe dnes. V roce 1890 sestrojil Bibby Baron první stroj, který obsahoval asistovaný tiskový válec barevných věží na obvodu bubnu pro potisk papírových pytlů. Tento vynález sice nezaznamenal až takový úspěch, ale můžeme ho považovat za původce prvního flexotiskového stroje, jak jej vnímáme dnes. Později v roce 1905 byl patentován první flexografický stroj se systémem tisku s vysokým reliéfem, kde některé oblasti plotny byly vyšší než jiné a zanechávaly efekt na papíře. Znovu vidíme podobnost se systémem, jako má typografie.
Flexotisk najde využití v širokém sektoru. Nejvýrazněji se vyskytuje při výrobě obalů potravinářských výrobcích. Najdeme ji u obalů nebo balení při: celofán, plast, složitější materiály, jako jsou tetrabriky, nádoby na mléko a nápoje, vlnité kartony, obálky, flexibilní balení, skládací boxy, balící papír, vícevrstvé balení, ale iu papírových a plastových sáčků a krabicích.
Po ekonomické stránce je Flexotisk jedna z nejlevnějších tiskových technik. Náklady jsou několikanásobně nižší, než u hlubotisku přičemž kvalitou jsou srovnatelné. Díky nízkým nákladům na tiskové formy je Flexotisk snadno přizpůsobitelný i při nízkém objemu tisku a na malé specifické série tištěných produktů. Dalším plusem je vysoká životnost potisku. Tu umožňuje vysoká kvalita digitálně zpracovaných tiskových forem i široká paleta použitelných barev. K tomu všemu můžeme ještě přiřadit ekologický rozměr, jelikož Flexotisk poskytuje udržitelné řešení díky tomu, že dokáže používat bezrozpouštědlové inkousty. Tím přispívá ke snižování těkavých organických chemikálií do ovzduší.