Web3 po hype cyklu: co přežilo do roku 2026

Před pár lety se termín Web3 nedal přehlédnout. V technologických médiích, na konferencích i v investičních prezentacích se o něm mluvilo jako o další velké fázi internetu. Web 1.0 byl o čtení obsahu, Web 2.0 o sociálních sítích a platformách a Web3 měl být internetem, který budou vlastnit uživatelé. Znělo to dobře. Možná až příliš dobře.

Pozn. k pojmu: V tomto článku používáme tvar Web3 tak, jak jej v roce 2014 pojmenoval spoluzakladatel Etherea Gavin Wood: decentralizovaný web postavený na blockchainu. Někdy se nesprávně zaměňuje s označením Web 3.0, což je starší koncept sémantického webu (internetu srozumitelného pro stroje díky AI a propojeným datům). To však není téma tohoto článku.

Dnes, s odstupem několika let, dokážeme říct víc než jen „uvidíme". Web3 nezmizel, ale ani nenahradil internet v podobě, v jaké ho denně používáme. Sociální sítě zůstaly centralizované. Cloud nezmizel. Většina lidí se stále nepřihlašuje do aplikací přes kryptopeněženku. A když se běžného uživatele zeptáte na Web3, nejspíš si spíš vzpomene na NFT obrázky, kryptoburzy nebo hacky než na nový model internetu.

Jenže za tu samou dobu se stalo něco zajímavějšího. Části původní vize nejen přežily, ale dospěly do podoby, kterou už berou vážně banky, regulátoři i největší správci aktiv na světě. Ukázalo se, že největší hodnota Web3 není v tom, že nahradí Web 2.0. Je v tom, že řeší konkrétní problémy: přesun hodnoty, digitální vlastnictví, tokenizovaná aktiva a veřejně ověřitelné zúčtování.

Jinými slovy, Web3 není nový internet. Je to nová infrastrukturní vrstva pro případy, kde je důležité vlastnictví, hodnota a důvěra. A v roce 2026 to už není jen názor. Je to vidět na číslech a na regulaci.

Co Web3 sliboval

Abychom dokázali posoudit, co přežilo, je třeba si připomenout, co sliboval.

Web 2.0 přinesl sociální sítě, blogy, videoplatformy, aplikace a mobilní ekosystémy. Z uživatelů se stali tvůrci obsahu, ale hodnota se koncentrovala u provozovatelů platforem. Uživatel tvoří obsah, buduje reputaci, dává platformě data a pozornost, ale účet, dosah, monetizace i pravidla hry zůstávají v rukou platformy.

Web3 na to reagoval ambiciózní vizí. Místo účtu u platformy vlastní kryptopeněženka. Místo uzavřené databáze veřejný blockchain. Místo toho, aby hodnotu inkasovala jedna firma, ji měli získávat účastníci sítě. Místo centrálního rozhodování komunitně řízené protokoly. Místo uživatele jako produktu uživatel jako vlastník.

Byla to silná myšlenka a stále je. Problém je v tom, že mezi silnou myšlenkou a každodenním produktem je velký rozdíl, a právě ten rozdíl definoval poslední roky.

Decentralizace není automaticky lepší produkt

Nejjasnější lekce tohoto období je jednoduchá: decentralizace sama o sobě nestačí.

Pro technicky zdatného uživatele může být výhodou. Máte větší kontrolu nad aktivy, podepisujete transakce, nemusíte důvěřovat jedné firmě, dokážete si ověřit pravidla systému. Pro běžného uživatele však decentralizace často znamená víc odpovědnosti, víc rizika a horší uživatelskou zkušenost.

Ztratíte-li heslo k běžné službě, většinou ho dokážete obnovit. Ztratíte-li seed frázi ke kryptopeněžence, můžete přijít o všechno. Kliknete-li ve Webu2 na špatný odkaz, někdo vám možná ukradne účet. Podepíšete-li ve Webu3 škodlivou transakci, přijdete o aktiva. Když banka zablokuje podezřelou platbu, vnímáte to jako omezení, ale když transakce nikdo nezastavuje, celá odpovědnost je na vás.

To je základní trade-off Web3. Méně centrální kontroly znamená víc osobní odpovědnosti. A to není výhoda pro každého.

Proto se Web3 zatím nestal masovým spotřebitelským internetem. Většina lidí nechce spravovat private keys, řešit gas fees, rozlišovat sítě a přemýšlet nad tím, jestli používá správný bridge. Chce službu, která funguje rychle, levně a s co nejmenším mentálním nákladem. Platformy Web2 jsou sice centralizované, ale mají obrovskou výhodu v pohodlí a pohodlí je ve spotřebitelské technologii často silnější než ideologie.

Co se Web3 skutečně povedlo: stablecoiny jako tiché vítězství

Bylo by povrchní říct, že Web3 selhal. Přesnější je, že selhala jeho největší marketingová verze. Web3 jako úplná náhrada internetu se nepotvrdil. Web3 jako infrastruktura pro digitální hodnotu přežil – a nejsilnějším důkazem jsou stablecoiny.

Stablecoin je digitální token, který se snaží držet stabilní hodnotu, nejčastěji vůči americkému dolaru. Pro někoho, kdo čekal decentralizovaný sociální web, to možná nezní revolučně. Jenže právě tady dává blockchain praktický smysl: při přesunu hodnoty.

A čísla už nejsou zanedbatelná. Celková tržní kapitalizace stablecoinů překročila v květnu 2026 hranici 321 miliard USD (nové historické maximum sektoru). Pro představu: tato hodnota přesáhla devizové rezervy 95 zemí včetně vyspělých ekonomik jako Spojené království a Kanada. Trhu dominují dva tokeny: Tether (USDT) s přibližně 188 miliardami USD a Circle (USDC) s přibližně 78 miliardami USD, které spolu kontrolují přes čtyři pětiny trhu. Roční objem převodů se pohybuje v desítkách bilionů dolarů.

Je ale třeba dodat důležitou věc: stablecoiny nejsou čistou decentralizací. Velká část trhu stojí na centralizovaných emitentech, rezervách, bankovních vztazích a regulaci. Jeden z nejúspěšnějších typů Web3 produktů je tedy vlastně hybrid mezi tradičními financemi a blockchainem.

A přesně to je pointa. Web3 nevyhrává tam, kde se tváří jako úplná alternativa ke všemu. Vyhrává tam, kde se dokáže napojit na existující svět a vyřešit konkrétní problém lépe než stará řešení. Je to globálně dostupný přesun dolarové hodnoty, mimo bankovní hodiny, integrovatelný do aplikací, s významem zejména tam, kde je problém s měnovou stabilitou nebo přeshraničními platbami.

Ethereum ukázalo, že infrastruktura se umí měnit

Druhý silný příklad je Ethereum.

Síť byla dlouho kritizována za energetickou náročnost, protože původně používala proof-of-work podobně jako Bitcoin. V roce 2022 přešla na proof-of-stake. Tato změna, známá jako The Merge, snížila podle oficiálních údajů Ethereum Foundation odhadovanou energetickou spotřebu sítě přibližně o 99,95 %.

To je důležité nejen ekologicky, ale i technologicky. Velká veřejná blockchainová síť se dokázala zásadně změnit, aniž by přestala fungovat. To není samozřejmost.

Zároveň je třeba být přesný. Ethereum tím nevyřešilo všechny své problémy. Uživatelská zkušenost zůstává komplikovaná. Poplatky a škálování se řeší přes další vrstvy (L2). Část infrastruktury se opírá o centralizované poskytovatele. A u stakingu či L2 sítí vznikají nové otázky kolem koncentrace moci. Ethereum tedy není důkazem, že Web3 vyhrál. Je důkazem, že veřejná blockchainová infrastruktura se umí vyvíjet, optimalizovat a přežít víc než jeden hype cyklus.

DeFi je laboratoř, ne náhrada bankovnictví

Decentralizované finance (DeFi) přinesly decentralizované burzy, lending protokoly, automatizované market makery, likviditní pooly a možnost skládat finanční služby jako otevřené softwarové komponenty. Pro vývojáře a pokročilé uživatele je to fascinující prostředí: pravidla jsou ve smart kontraktech, transakce veřejné, mnohé mechanismy auditovatelné.

Jenže DeFi není jednodušší verze banky pro běžného člověka. Je to spíš finanční laboratoř s vysokou mírou rizika. Smart kontrakt může obsahovat chybu. Protokol může být špatně navržený. Likvidita může zmizet. Oracle může selhat. A když se něco pokazí, často neexistuje zákaznická podpora, která problém vyřeší.

DeFi má proto praktickou hodnotu zejména jako otevřená finanční infrastruktura pro digitální aktiva – ne jako pohodlná náhrada účtu v bance. Tvrdí-li někdo, že DeFi brzy nahradí bankovní sektor, je třeba být opatrný. Tvrdí-li, že DeFi vytvořilo nové mechanismy pro on-chain likviditu, automatizované obchodování a transparentní protokoly, tam jde o reálnou hodnotu.

Tokenizace aktiv: z experimentu na institucionální realitu

Existuje-li oblast, kde se za poslední roky predikce naplnily rychleji, než mnozí čekali, je to tokenizace reálných aktiv (RWA). Přenesení tradičních aktiv jako státní dluhopisy, podnikové úvěry, zlato či nemovitosti na blockchain.

Ještě v roce 2022 stál tento segment pod 2 miliardami USD. V roce 2026 se hodnota tokenizovaných RWA (bez stablecoinů) pohybuje řádově kolem 27 až 34 miliard USD a meziročně roste přibližně o 100 %. Dominují tokenizované americké státní dluhopisy; rychle roste tokenizované zlato i tokenizované akcie.

Nejdůležitější signál ale není číslo, nýbrž to, kdo za ním stojí. Fond BlackRock BUIDL, tokenizovaný fond peněžního trhu navázaný na americké Treasuries, přesáhl 2,5 miliardy USD a funguje napříč více blockchainy. Do tokenizace vstoupily Franklin Templeton, JPMorgan, Fidelity i Apollo. Když největší správce aktiv na světě postaví za tokenizované Treasuries své jméno a bilanci, signál pro trh je jednoznačný: toto už není proof-of-concept.

Stále platí zdravá opatrnost. Dlouhodobé predikce typu „30 bilionů do roku 2034" jsou projekce analytiků, ne fakta, a je třeba je číst jako optimistický scénář, ne jistotu. Ale samotný posun z pilotů na standardizované produkty s institucionálním kapitálem je reálný a měřitelný.

Tokeny: nástroj koordinace i zdroj problémů

Jedním z největších příslibů Web3 byly tokeny. Měly umožnit vlastnit část sítě, hlasovat o budoucnosti projektu, získat odměnu za práci nebo financovat protokoly bez klasického venture kapitálu.

V některých případech to fungovalo. Tokeny pomohly vytvořit komunity, motivovat vývojáře, nastartovat likviditu a koordinovat účastníky. Projekty jako Uniswap či The Graph ukázaly, že token může být víc než jen spekulativní aktivum.

Problém je, že token velmi snadno změní produkt na trh. A trh má vlastní logiku. Když má projekt token, uživatelé se často neptají, jestli produkt řeší problém, ale jestli cena půjde nahoru. Komunita se může změnit na skupinu investorů čekajících na růst. Governance se může dostat do rukou velkých držitelů. Motivace se mohou rychle pokřivit.

Token tedy není automaticky lepší model vlastnictví. Je to silný nástroj, který může zlepšit koordinaci, ale i zrychlit spekulaci a zničit produktovou disciplínu. Dobrá otázka u každého projektu proto nezní „Má token?", ale „K čemu ten token reálně slouží?"

Peněženka jako identita: elegantní, ale ne bez rizika

Web3 přinesl i zajímavý pohled na digitální identitu. Místo registrace přes e-mail a heslo se uživatel může přihlásit kryptopeněženkou. Technicky elegantní, peněženka může sloužit jako účet, podpisový nástroj i důkaz vlastnictví.

I tady je realita komplikovanější. Peněženka není automaticky anonymní identita; přesnější je mluvit o pseudonymitě. Vaše jméno možná není přímo napsané na blockchainové adrese, ale historie transakcí je veřejná a analyzovatelná. Používáte-li tutéž peněženku napříč aplikacemi, vytváříte stopu, kterou lze spojovat, sledovat a v některých případech propojit s reálnou identitou.

To neznamená, že wallet login je špatný; v některých případech je velmi užitečný. Jen bychom ho neměli prodávat jako jednoduché řešení soukromí. Web3 identita zlepšuje kontrolu a vlastnictví, ale může zhoršit sledovatelnost, používá-li se neopatrně.

Bezpečnost zůstává největší praktický problém

Existuje-li jedna oblast, kde byl hype nejvíc optimistický, je to bezpečnost.

Teoreticky má Web3 výhodu: pravidla jsou ve smart kontraktech, data veřejná, transakce ověřitelné. Prakticky vznikl ekosystém, kde jsou chyby extrémně drahé. A rok 2025 to ukázal v nejtvrdší možné podobě.

Dne 21. února 2025 přišla burza Bybit při jedné krádeži o přibližně 1,5 miliardy USD v etheru. Jde o největší krádež kryptoaktiv v historii. Útok FBI i analytické firmy připsaly severokorejské skupině Lazarus (TraderTraitor). Mechanismus je poučný: útočníci nezlomili samotný blockchain, ale kompromitovali proces podepisování transakcí přes napadený nástroj třetí strany a zmanipulovali i logiku multisig peněženky, tedy formy úložiště, která se považuje za jednu z nejbezpečnějších.

To je jádro problému. Otevřená infrastruktura automaticky neznamená bezpečnou infrastrukturu. A bezpečnostní model Web3 je pro běžného uživatele tvrdý: v tradičním světě existují vratky, reklamace, obnova účtu a právní odpovědnost. Ve Web3 často platí: podepsali jste, poslali jste, ztratili jste. Pro technicky zkušené je to cena za svobodu; pro mainstream je to bariéra. Má-li Web3 dozrát, musí vyřešit právě toto: jak zachovat vlastnictví a otevřenost, ale snížit operační riziko pro uživatele.

Regulace přepsala pravidla hry

Největší rozdíl oproti letům největšího hypu je regulace. Web3 se dlouho prezentoval jako otevřený globální systém mimo tradiční pravidla. Čím víc se krypto přibližuje mainstreamu, tím hlouběji vstupuje do světa regulace – a v roce 2026 to už není teorie.

V Evropě je klíčem nařízení MiCA o trzích s kryptoaktivy. Pravidla pro CASP (poskytovatele služeb) platí od prosince 2024 a dopad byl okamžitý: Tether nepožádal o MiCA autorizaci pro USDT, a tak hlavní burzy v EU (Coinbase, Binance, Kraken i Crypto.com) mezi prosincem 2024 a březnem 2025 stáhly USDT pro uživatele z EHP. Naopak USDC a euro-stablecoin EURC od Circle autorizaci získaly a staly se de facto compliant standardem v EU. Celoevropské přechodné období pro poskytovatele služeb končí 1. července 2026. Po tomto datu nemůže nikdo poskytovat kryptoslužby v EU bez plné MiCA autorizace.

V USA přišel zlom v podobě zákona GENIUS Act, přijatého 18. července 2025. Vytváří federální rámec pro platební stablecoiny: vyžaduje krytí rezervami v poměru 1 : 1 dolarem nebo vysoce likvidními aktivy (např. státní pokladniční poukázky) a každoroční audity pro emitenty nad 50 miliard USD. Plná účinnost se očekává koncem roku 2026, přičemž regulátoři dolaďují prováděcí předpisy.

Regulace tedy Web3 nezabíjí; mění ho. Výhodou je větší důvěra, jasnější pravidla a lepší ochrana uživatelů. Nevýhodou jsou vyšší náklady, právní složitost a riziko, že menší projekty budou těžko konkurovat velkým regulovaným hráčům. Méně anarchie, víc compliance. Méně čistého ideálu, víc hybridní reality.

Největší paradox: Web3 vytvořil nové zprostředkovatele

Původní vize hovořila o odstranění zprostředkovatelů. Jenže ti nezmizeli, změnili podobu.

Místo jedné centrální platformy máte burzy, custody providery, stablecoin emitenty, oracle služby, bridge operátory, RPC providery, analytické firmy, L2 sequencery a správce infrastruktury. Mnohé aplikace používají centralizované frontendy. Mnoho uživatelů drží krypto na centralizovaných burzách. A značná část praktického Web3 zážitku stále závisí na službách, které mají konkrétní firmy, týmy a obchodní modely.

To neznamená, že decentralizace je iluze. Znamená to, že je vrstvená. Blockchain může být decentralizovaný na úrovni zúčtování, ale aplikace centralizovaná na úrovni rozhraní. Token může být veřejný, ale jeho distribuce koncentrovaná. Stablecoin může běžet na blockchainu, ale jeho rezervy drží centralizovaný emitent. Lepší otázka než „je projekt decentralizovaný?" proto zní: na které vrstvě je decentralizovaný a kde stále musíte někomu důvěřovat?

Kde má Web3 dnes smysl a kde ne

Po letech testování lze poměrně přesně říct, kde Web3 dává smysl.

První oblastí jsou stablecoiny a digitální platby, zejména tam, kde tradiční finanční systém funguje pomalu, draze nebo nedostupně. Druhou je DeFi infrastruktura pro on-chain likviditu a finanční operace s digitálními aktivy. Třetí je tokenizace aktiv, kde blockchain zlepšuje převoditelnost, auditovatelnost a programovatelnost finančních nástrojů. Čtvrtou je kryptografické vlastnictví digitálních aktiv, kde uživatel potřebuje důkaz vlastnictví nezávislý na jedné databázi.

Smysl může mít i decentralizovaná identita, DAO nebo NFT, ale tam je třeba být opatrnější, protože praktická hodnota závisí na konkrétním použití. NFT jako drahý obrázek bez funkce je slabý případ; NFT jako vstupenka, členství, herní aktivum či licenční prvek může být zajímavé. DAO hlasující chaoticky o všem je neefektivní; DAO jako mechanismus pro správu konkrétního protokolu může dávat smysl.

Stejně důležité je říct, kde Web3 smysl nedává. Nepotřebuje-li aplikace veřejnou auditovatelnost, digitální vlastnictví, tokenizovanou hodnotu nebo fungování bez jednoho centrálního správce, je blockchain často zbytečná komplikace. Běžná databáze bude levnější, rychlejší a uživatelsky příjemnější. Mnohé projekty v minulosti používaly blockchain ne proto, že ho potřebovaly, ale proto, že to znělo atraktivně investorům. To je špatný důvod. Dobrý projekt umí jednoduše odpovědět: co tady blockchain řeší lépe než centralizovaná databáze? Není-li odpověď jasná, nejde o technologickou inovaci, ale o marketingovou vrstvu.

Web3 v roce 2026: méně revoluce, víc infrastruktury

Podíváme-li se na Web3 bez hypu a bez cynismu, dostaneme střízlivý obraz.

Web3 nenahradil Web 2.0. Nevzal moc velkým sociálním sítím. Nezměnil běžné přihlašování. Neodstranil zprostředkovatele. Nevyřešil soukromí. A rozhodně neodstranil bezpečnostní rizika. Bybit to připomněl tím nejdražším možným způsobem.

Zároveň vytvořil reálně použitelné technologie a trhy. Stablecoiny překonaly 320 miliard USD a staly se platební a zúčtovací infrastrukturou. Tokenizace aktiv se dostala z prezentací do bilancí BlackRocku a JPMorganu. Ethereum ukázalo, že veřejná síť se umí dlouhodobě provozovat i zásadně měnit. A regulace, MiCA v EU, GENIUS Act v USA, proměnila divoký západ na vznikající regulovaný trh.

Největší změna je v očekáváních. Web3 už netřeba chápat jako velkou náhradu internetu, ale jako nástrojovou vrstvu. Něco, co se použije tam, kde dává smysl veřejná ověřitelnost, digitální vlastnictví, tokenizovaná hodnota nebo programovatelné zúčtování. Možná se ukáže, že nejúspěšnější verze Web3 nebude ta, kterou uživatel vidí jako Web3. Bude to infrastruktura pod povrchem, aplikace jednoduchá, uživatelská zkušenost známá a blockchain jen mechanismus v pozadí. Paradoxní, ale realistický konec hype cyklu: technologie přežije ne tím, že každého přesvědčí spravovat si seed frázi, ale tím, že se stane neviditelnou součástí produktů.

Závěr: Web3 není nový internet, ale netřeba ho odepsat

Slyšeli-li jste před pár lety, že Web3 změní celý internet, dnes je fér říct: to se nestalo. Aspoň ne v podobě, v jaké se to prodávalo.

Slyšeli-li jste však, že blockchainy, stablecoiny, tokeny a smart kontrakty vytvoří novou vrstvu digitální ekonomiky, tam je odpověď zajímavější. Část této vize se potvrzuje, jen méně okázale a víc infrastrukturně. Stablecoiny přesáhly devizové rezervy desítek zemí. Největší správci aktiv tokenizují státní dluhopisy. Regulátoři v EU i USA píší pravidla, jako by tu tento sektor měl zůstat.

Web3 selhal jako jednoduchý příběh o decentralizované revoluci. Přežil jako soubor technologií, které mají hodnotu v konkrétních situacích. Zejména tam, kde je důležité vlastnictví, přenos hodnoty, veřejná ověřitelnost a otevřená finanční infrastruktura.

Pro čtenáře z toho plyne jednoduché pravidlo: nehodnoťte projekt podle toho, jestli používá slovo Web3. Hodnoťte ho podle toho, jestli řeší problém, který bez blockchainu řešit neumí nebo řeší hůř. Méně romantické než původní sen o novém internetu. Ale o něco užitečnější.

Pozn. k datům: Tržní a regulační údaje jsou aktuální k červnu 2026 a vycházejí z veřejných zdrojů (DeFiLlama, RWA.xyz, ESMA/MiCA, Federal Register/US Treasury, FBI, analytické firmy jako TRM Labs a Elliptic). Kapitalizace a objemy on-chain trhů jsou přirozeně volatilní a mezi zdroji se mohou mírně lišit podle metodiky. Dlouhodobé prognózy (např. tokenizace do roku 2034) jsou odhady analytiků, ne jistota.