Zdieľať

Tisk ve Windows se potichu mění: co to znamená a koho to zaskočí

Zdieľať

Víte, že zapojit, nainstalovat a aktualizovat ovladače tiskárny už nemusí být taková rutina jako kdysi? Zvlášť pokud kombinujete starší hardware s novým. To, co dvě desetiletí fungovalo jedním způsobem, že koupíte tiskárnu, nainstalujete ovladač od výrobce, občas vám ho Windows sám zaktualizuje se právě přestavuje na úplně jiný základ. Ne přes noc a ne s velkým oznámením. Spíš potichu, na pozadí, během běžných aktualizací systému a při nákupu nových počítačů.

Dobrá zpráva je, že pro většinu lidí to znamená méně starostí, ne víc. Ta méně příjemná: existuje několik přesně ohraničených situací, ve kterých se stará samozřejmost zlomí a vyplatí se vědět dopředu, jestli se to týká právě vás.

Co se vlastně děje

Dvacet let platilo jednoduché pravidlo: každá tiskárna potřebovala svůj ovladač, nainstalovaný přímo ve Windows. Ten ovladač překládal vaši úlohu do řeči konkrétního zařízení, a kvůli tomu běžel hluboko v systému, s vysokými právy. Pohodlné, ale i rizikové a právě tiskový subsystém Windows byl léta oblíbeným cílem útočníků a jméno jako PrintNightmare dodnes vyvolává u IT správců mrazení v zádech.

Microsoft se proto rozhodl tento model postupně opustit. Místo tisíců různých ovladačů od výrobců staví na jeden vestavěný, standardizovaný ovladač přímo v systému. Funguje přes otevřený protokol IPP (Internet Printing Protocol), který moderní síťové tiskárny stejně ovládají. Výhoda je dvojí: méně míst, kde se může něco pokazit nebo zneužít, a aktualizace řeší sám Windows, ne každý výrobce zvlášť.

Doporučujeme

Jinými slovy tisk se má stát něčím jako připojení myši nebo USB klíče. Zapojíte a funguje, bez shánění ovladačů. To je cíl. Cesta k němu má ale několik zatáček.

 

Ilustrace: AI-generated

Dvě nedorozumění, která je třeba si vyjasnit hned

Kolem této změny koluje spousta polovičních pravd. Dvě z nich stojí za to vysvětlit dřív, než půjdeme dál, protože právě na nich se užívatel nejčastěji splete.

První: nejde o to, že vás Windows „neupozorní". Mění se kanál, ne ochota. Aktualizace přes Windows Update fungovaly léta tak, že systém sám potichu stáhl a obnovil ovladač vaší tiskárny. Tohle končí, ne však to, co už máte. Co máte dnes nainstalované, funguje dál. Mění se situace u nové tiskárny, nového počítače nebo přeinstalování systému. Tehdy už ovladač od výrobce přes Windows Update prostě nepřijde tak jako kdysi a musíte si ho vzít z jeho softwaru nebo nainstalovat ručně.

Druhé: tisk není totéž co skenování. Vestavěný ovladač zvládá dobře tisk. Skenování přes tento moderní kanál je ale omezenější, takže pokud máte multifunkční zařízení a chcete skenovat, pravděpodobně stejně budete potřebovat aplikaci od výrobce. Je to drobnost, která v praxi překvapí překvapivě hodně lidí.

A když jsme u pojmů, snadno se pletou tři věci, které znějí podobně. IPP Class Driver je ten vestavěný ovladač od Microsoftu, o kterém je celý tento článek. Universal Print je něco úplně jiného, cloudová tisková služba pro firmy. A univerzální ovladač výrobce (například HP Universal Print Driver) je zase vlastní řešení konkrétní značky. Když na tyto názvy narazíte, vyplatí se je nezaměňovat.

Nakonec ještě jedno rozlišení, které vysvětlí většinu situací typu „ale vždyť mně to nejde". Ta změna má dvě úrovně. Měkká je dnešní stav: vestavěný ovladač je výchozí volba, ale ovladač výrobce se stále dá použít jako záloha. Tvrdá se jmenuje Windows Protected Print (WPP), když ji někdo zapne, ovladače výrobce se úplně zablokují a fungují už jen tiskárny certifikované standardem Mopria. Důležité: WPP je standardně vypnuté a musí ho někdo vědomě zapnout. Běžný uživatel do něj zpravidla ani nezabloudí.

Tři situace, ve kterých se možná poznáte

Teorie je hezká, ale rozhoduje to, co zažijete u stolu s novou krabicí. Tady jsou tři typické scénáře od nejjednoduššího po ten, který nejčastěji končí frustrací.

Situace A: nový běžný počítač, nová tiskárna

Máte notebook z poslední doby s procesorem Intel nebo AMD, Windows 11 a koupili jste si novou tiskárnu. Gratuluji, tohle je skoro nuda a to v tom nejlepším smyslu.

Zapojíte ji přes USB nebo připojíte na Wi-Fi, Windows ji najde a použije svůj vestavěný ovladač. Ve většině případů tisknete, aniž byste cokoli stahovali nebo instalovali. Žádné hledání ovladače, žádné čekání. Aplikaci od výrobce (HP Smart, Canon, Epson a podobně) si doinstalujete jen tehdy, pokud chcete skenovat nebo využít pokročilejší funkce jako oboustranný tisk do brožury či sešívání.

Pro drtivou většinu domácností je nový model jednoduše pohodlnější než ten starý. Tohle je přesně ta budoucnost, pro kterou celá změna vznikla.

Situace B: malá firma kupuje pět tiskáren

Představme si majitele kanceláře, který obnovuje vybavení: pět nových tiskáren, dvě do sítě, tři připojené přímo k počítačům přes USB. Co ho čeká, aby všechno fungovalo?

Nejdůležitější rozhodnutí padne ještě před objednávkou: jsou všechny tiskárny certifikované standardem Mopria (což v praxi znamená, že umí IPP)? U nových kancelářských modelů značek jako HP, Canon, Brother, Epson či Kyocera je to dnes téměř samozřejmost, ale ověřit se to vyplatí, buď podle loga Mopria, nebo v seznamu na stránce mopria.org. Těch pár minut před nákupem ušetří téměř všechnu budoucí bolest.

Dvě síťové tiskárny jsou pak ta lehčí část. Pokud umí IPP, přidáte je přes Nastavení a tisknou přes vestavěný ovladač, bez stahování čehokoli. Aplikaci výrobce doplníte jen pro pokročilé funkce nebo nastavení skenování do e-mailu.

Tři tiskárny přes USB jsou o něco pestřejší. Modernější modely umí takzvané IPP přes USB a fungují stejně bezbolestně jako síťové. Pokud ne, nainstalujete software výrobce, ale pozor, vezmete si ho z webu či aplikace výrobce, ne z Windows Update, kde už nový ovladač nemusí přijít. Na běžném počítači s Intel nebo AMD to funguje.

A jedna past na závěr: nikdo by neměl zapínat WPP naslepo. Stačí, aby jen jedna z pěti tiskáren nebyla Mopria. Po zapnutí WPP přestane fungovat a zpátky to nepůjde jednoduše.

Pointa pro majitele je jednoduchá a platí i pro náklady na provoz: rozhodnutí, které vás ochrání, děláte při výběru modelu, ne při instalaci. A možná provokativní otázka na konec. Musí ty tři USB tiskárny opravdu být USB? Tři malé síťové by celou firmu postavily na tu samou bezstarostnou cestu jako zbylé dvě. USB přímo do počítače je přesně ten starý vzorec, který nový model postupně vytlačuje.

Situace C: stará tiskárna a nový notebook

A teď ta kombinace, kde překvapení opravdu žijí. Máte spolehlivou tiskárnu z roku 2010, která vám léta dobře sloužila, a k ní úplně nový notebook z roku 2025. Co se stane?

Bezbolestná cesta z prvního scénáře tu neplatí. Tiskárna patnáct let stará téměř jistě nezná IPP, takže ten vestavěný ovladač, který nové tiskárny rozběhne sám, té vaší nemusí pomoct vůbec. Windows Update už není ta záchranná síť, co kdysi potichu stáhla ovladač za vás. A pokud je to multifunkční zařízení, skenování bývá to první, co na novém systému odejde.

Pak je tu jedna věc, která rozhoduje o všem: jaký procesor má nový notebook. V poslední době přibývá strojů s procesory ARM, zejména se Snapdragonem. Část z nich se prodává i jako Copilot+ PC, ačkoli Copilot+ už není výhradně ARM kategorie. Tyto stroje se u starých ovladačů chovají jinak než klasické počítače s procesory Intel a AMD.

Pokud má váš notebook Intel nebo AMD, máte slušnou šanci, že starší ovladač pro Windows 10 se na Windows 11 ještě nainstalovat podaří. Přes připojení USB budete tisknout možná bez skenování, možná s drobnými chybami, ale tisknout budete. Mírné tření, přežitelné.

Pokud má notebook procesor ARM, přichází nepříjemné překvapení. Instalátor od výrobce se na takovém stroji často vůbec nespustí a u tiskárny, která nezná IPP, selhává i náhradní cesta. Není výjimkou, že to skončí buď úplným tichem, nebo pár řádky nesmyslů na papíře. Pro takhle starou tiskárnu to v praxi může znamenat konec, aspoň na tomto konkrétním notebooku.

Zjistit, do které větve patříte, trvá deset sekund: Nastavení → Systém → Informace → položka „Typ systému". Pokud tam vidíte „procesor založený na architektuře ARM", jste v té náročnější skupině.

Proč to řeší zrovna teď

Možná vás napadne, proč o tom čtete zrovna teď. Protože se právě teď schází několik termínů.

Microsoft už od ledna 2026 nepublikuje nové ovladače tiskáren přes Windows Update pro Windows 11 a nejnovější serverové systémy. Od léta 2026 systém při přidávání tiskárny ve výchozím nastavení sáhne po svém vestavěném ovladači a od léta 2027 budou přes Windows Update chodit k ovladačům výrobců už jen bezpečnostní opravy. Samotné WPP zatím nemá pevné datum, kdy se stane povinným. Microsoft mluví o roce 2027 jako o záměru, ne jako o slibu. V květnu 2026 firma navíc moderní tiskovou platformu přejmenovala na „Windows Ready Print", což však byla změna názvu v nastavení, ne změna pravidel.

K tomu se přidává ještě jedna věc. Klasická podpora Windows 10 skončila v říjnu 2025 a bezpečnostní záplaty pro běžné uživatele dobíhají v přechodném režimu do podzimu 2026. Mnoho lidí i firem proto právě teď přechází na Windows 11 nebo kupuje nové počítače a při tomto přechodu narazí na změněný tiskový systém dřív, než by čekali. Ne proto, že by k nějakému datu něco prasklo, ale proto, že nový hardware a čistá instalace jsou přesně ty momenty, kdy se rozdíl projeví.

A co Mac a Linux? Totéž, jen dřív

Tady se sluší zastavit u otázky, která čtenáře nutně napadne: je tohle výmysl Microsoftu, nebo se to děje všude? Odpověď je, že jde o celoodvětvový směr a Windows je v něm spíš opozdilec než průkopník.

Apple prosazuje driverless tisk už léta. Jeho technologie AirPrint stojí na témže protokolu IPP a klasické ovladače tiskáren označil za zastaralé ještě v době macOS Catalina, tedy před mnoha lety. Linux, který běží na tiskovém systému CUPS, směřuje stejně k driverless tisku přes obdobu zvanou IPP Everywhere. Jinými slovy, všechny tři světy míří do stejného cíle; liší se jen tempo a detaily cesty.

A co je výmluvné, platí tam i stejné kompromisy. Generický driverless ovladač i na Macu často skryje pokročilé funkce kancelářských zařízení, jako je sešívání, brožura či bezpečné uvolnění tisku. Velmi staré tiskárny na novějších verzích macOS přestávají být podporované a na počítačích s čipy Apple Silicon, což je vlastně totéž ARM, brání moderní bezpečnostní mechanismy běžet službám výrobců zcela podobně jako na Windows s procesorem ARM. Když tedy na novém Macu zjistíte, že stará tiskárna už neskenuje, není to náhoda. Je to ta samá vlna, jen narazila o něco dřív.

Co s tím tedy dělat

Za zvážení stojí pár praktických zásad, jsou to tyto:

  • Před nákupem ověřte Mopria. Je to nejlevnější pojistka, jakou máte k dispozici. Stojí pár minut a ušetří hodiny.
  • Upřednostněte síťové tiskárny před USB-only. Jsou budoucnosti blíž a dají vám méně práce.
  • Aplikaci výrobce instalujte jen když ji potřebujete. Typicky na skenování nebo pokročilé funkce, a stahujte ji přímo z webu výrobce.
  • Starou tiskárnu nevyhazujte ze strachu. Nejprve ověřte procesor notebooku a vyzkoušejte to. Pokud výměnu zvažujete, navažte ji raději na běžnou obměnu techniky než na paniku.
  • WPP nezapínejte, dokud si nejste jisti, že všechny vaše tiskárny jsou Mopria. V opačném případě si vyrobíte problém, který nemusel vzniknout.

Poctivý závěr

Pokud si z toho všeho máte odnést jednu větu, ať je to tahle: Windows vám tiskárnu „nezabil" k žádnému datu. To, co se děje, je tichý rozpad starého podpůrného lešení, ovladačů doručovaných přes Windows Update a instalátorů, které běžely na vašem procesoru pod zařízeními, která pro nový způsob práce nikdy nebyla stavěná.

Pro většinu lidí je to úleva: méně ovladačů, méně shánění, plynulejší tisk. Pro okrajové případy, velmi staré tiskárny, nové ARM notebooky, firemní prostředí s pokročilými funkcemi je to upozornění, že se vyplatí vědět dopředu, do které skupiny patříte.

A ještě jedna poznámka pro ty, kdo rádi vidí za roh. Závislost na lokálních ovladačích nezmizela, jen se přesunula. Tam, kde kdysi vládly ovladače jednotlivých výrobců, nastupují jejich nové aplikace a cloudové tiskové platformy. Pro uživatele to může být pohodlnější. Ale je dobré vědět, že i „driverless" budoucnost má své majitele a svou cenu, jen je rozložená jinak než kdysi.


Slovníček pojmů

IPP (Internet Printing Protocol) – otevřený standard pro síťový tisk, na kterém stojí celý nový, „driverless" model.

Mopria – certifikace, která v praxi znamená, že tiskárna umí IPP a dokáže tisknout bez ovladače výrobce. Hledejte ji při nákupu.

Ovladač (driver) – software, který překládá vaši tiskovou úlohu do řeči konkrétní tiskárny.

IPP Class Driver – vestavěný univerzální ovladač přímo ve Windows, který postupně nahrazuje ovladače jednotlivých výrobců.

WPP (Windows Protected Print) – přísný bezpečnostní režim Windows, který ovladače výrobců úplně zablokuje a povolí jen Mopria tiskárny. Standardně je vypnutý.

Universal Print – cloudová tisková služba Microsoftu pro firmy. Nezaměňovat s vestavěným IPP Class Driverem.

AirPrint/ IPP Everywhere – obdoby téhož driverless přístupu na macOS (AirPrint) a Linuxu (IPP Everywhere).

ARM/ Apple Silicon – novější generace procesorů (Snapdragon, Copilot+ na Windows; čipy M na Macu), kde staré ovladače výrobců často nefungují.

CUPS – tiskový systém, na kterém běží macOS i Linux a ve kterém jsou klasické ovladače také na ústupu.

Blog Ďalšie zaujímavé články
Recenze Naši spokojení zákazníci

Hledáte garanci kvality? Namísto dlouhých slibů necháváme mluvit naše klienty.

Váš nákupní košík
Nákupní košík neobsahuje položky
TonerDepot.cz
Přihlášení
Nemáte účet? Registrujte se teď
Menu