NFT po bublině: co z digitálního vlastnictví zbylo?

Určitě jste už o NFT slyšeli. Před pár lety se o nich mluvilo jako o nové éře digitálního umění, sběratelství a vlastnictví na internetu. Obrázky, avataři, virtuální kočky, pixelové postavičky či digitální díla se prodávaly za částky, které běžnému člověku nedávaly velký smysl. Někteří v tom viděli budoucnost kreativní ekonomiky. Jiní jen další spekulativní bublinu.

S odstupem času můžeme konstatovat, že pravda byla méně efektní, ale zajímavější. NFT nebyly úplný nesmysl. Zároveň se však nepotvrdilo ani to, že automaticky změní internet, umění a investování. Velká část trhu se propadla, řada projektů ztratila likviditu a mnohé sliby se ukázaly jako přehnané. Některé myšlenky však přežily.

Co vlastně NFT znamená?

NFT je zkratka pro non-fungible token, tedy nezaměnitelný token. Zjednodušeně řečeno jde o digitální záznam na blockchainu, který reprezentuje jedinečný objekt. Může jít o obrázek, video, hudbu, herní předmět, digitální sběratelskou kartu nebo záznam navázaný na fyzický předmět.

Důležité je slovo „nezaměnitelný“. Jeden bitcoin je v principu stejný jako jiný bitcoin. Pokud vám někdo pošle jeden bitcoin a vy mu později vrátíte jiný bitcoin, ekonomicky jde o tutéž hodnotu. U NFT to tak nefunguje. Každý token má vlastní identitu, historii a často i vlastní tržní hodnotu.

Právě tato jedinečnost byla základem původního nadšení. Digitální svět má totiž dlouhodobý problém: všechno se dá snadno kopírovat. Obrázek, video nebo PDF můžete stáhnout, poslat dál, uložit na disk nebo znovu nahrát na internet. NFT měly přinést odpověď na otázku, co je v digitálním světě „originál“.

Jenže tady začíná největší nedorozumění.

Nekupujete automaticky obrázek, kupujete token

Velká část veřejné debaty o NFT byla postavena na nepřesném slovníku. Říkalo se, že někdo „koupil digitální dílo“. Technicky přesnější by však bylo říct, že koupil token, který na určité digitální dílo odkazuje.

To je zásadní rozdíl. NFT obvykle neznamená, že kupující automaticky získal autorská práva, výhradní právo používat obrázek nebo kontrolu nad tím, kdo si ho může stáhnout. V mnoha případech získal jen vlastnictví konkrétního tokenu a práva definovaná podmínkami projektu.

Pokud je licence napsaná jasně, může kupujícímu dávat i širší práva. Pokud jasná není, vlastnictví NFT nemusí prakticky znamenat o mnoho víc než veřejně ověřitelný záznam v peněžence. To není detail. Právě tato nejasnost způsobila, že řada lidí přeceňovala, co reálně vlastní.

Blockchain umí potvrdit, že token existuje. Umí ukázat, z jaké adresy na jakou adresu se přesunul. Umí poskytnout veřejnou historii transakcí. Neumí však automaticky potvrdit, že člověk, který token vytvořil, byl skutečným autorem díla. Neumí garantovat, že soubor bude navždy dostupný. A už vůbec automaticky nepřevádí autorská práva.

Rok 2021 byl rokem euforie

Největší hype kolem NFT přišel v letech 2021 a 2022. Do tématu vstoupili umělci, sběratelé, celebrity, herní firmy, módní značky, sportovní kluby i technologické platformy. NFT se prezentovaly jako nová forma digitálního vlastnictví a zároveň jako investiční příležitost.

Do popředí se dostaly projekty jako CryptoPunks a CryptoKitties. CryptoPunks, tedy 10 000 pixelových postav na blockchainu Ethereum, se staly jedním ze symbolů celé NFT kultury. CryptoKitties ukázaly, že blockchain nemusí být jen infrastrukturou pro kryptoměny, ale i prostředím pro digitální sběratelské předměty a jednoduché hry.

Je však třeba dodat, že historie NFT nezačala až těmito projekty. Za jeden z prvních významných NFT artefaktů se považuje Quantum Kevina McCoye z roku 2014. CryptoPunks a CryptoKitties byly spíš momentem, kdy se myšlenka dostala blíž k masovějšímu publiku.

V roce 2021 dávalo nadšení částečný smysl. Technologie přinášela nový způsob, jak vytvořit digitální vzácné aktivum. Umělci mohli experimentovat s prodejem přímo komunitě. Sběratelé mohli sledovat původ a historii tokenu. Platformy jako OpenSea nebo Binance NFT vytvořily jednodušší prostředí pro obchodování.

Problém byl v tom, že technologický potenciál se rychle smísil se spekulací.

Co bublinu nafouklo?

Trh s NFT byl ideálním prostředím pro FOMO. Digitální aktiva se dala nakupovat rychle, prodávat globálně a oceňovat podle velmi nestabilních signálů: vzácnosti, komunity, influencera, roadmapy, memu, značky nebo očekávání budoucího růstu.

Řada projektů neprodávala hotový produkt, ale příslib. Příslib budoucí hry, členství v komunitě, využití v metaverse, exkluzivních výhod nebo rostoucí hodnoty. U části projektů se něco z toho povedlo. U velké části ne.

Do trhu zároveň vstoupily stimuly, které deformovaly cenu. Pokud se aktivum obchoduje na veřejném trhu, ale má nízkou likviditu, cena nemusí být spolehlivým obrazem skutečné poptávky. Několik prodejů za vysokou částku dokáže vytvořit dojem hodnoty, i když je reálný trh mělký. Navíc se u NFT často diskutovalo o wash tradingu, tedy obchodování mezi propojenými peněženkami s cílem vytvořit iluzi aktivity nebo ceny.

Výsledkem bylo, že část veřejnosti začala NFT vnímat jako rychlý investiční nástroj. A právě to byl slabý základ.

Co se změnilo po hype fázi?

Nejviditelnější změnou je pokles trhu. Podle datové platformy DappRadar klesl v roce 2024 objem obchodování s NFT o 19 % a počet prodejů o 18 % oproti roku 2023. Rok 2024 tak podle této metodiky patřil mezi nejslabší období od začátku masového NFT boomu. To neznamená, že NFT úplně zmizely. Znamená to spíš, že skončila fáze, v níž se téměř každý digitální obrázek mohl prezentovat jako budoucí investice.

Změnilo se i vnímání platforem. Binance NFT Marketplace byl v roce 2021 příkladem toho, že velké kryptoburzy berou NFT vážně. V červnu 2026 však společnost Binance oznámila ukončení podpory aktuálních NFT služeb na své centralizované obchodní platformě Binance a přesun správy NFT směrem k Binance Wallet. Je to praktická ukázka, že infrastruktura z dob hype fáze nemusí přežít v původní podobě.

Důležitý posun nastal i u ekologické kritiky. V roce 2021 bylo Ethereum ještě postaveno na energeticky náročném mechanismu Proof of Work. To znamenalo, že NFT na Ethereu nesly část environmentální kritiky spojené s těžbou. Po přechodu Etherea na Proof of Stake v roce 2022 se tento argument výrazně oslabil. Podle Ethereum.org klesla spotřeba energie sítě přibližně o 99,95 %. Ekologická výhrada vůči NFT na Ethereu proto dnes vypadá jinak než v roce 2021.

To však neznamená, že všechny problémy zmizely. Zůstaly otázky práv, dostupnosti souborů, bezpečnosti peněženek, likvidity, kvality projektů a reálného využití.

Kde NFT stále dávají smysl?

NFT mají smysl tam, kde je potřeba veřejně ověřit jedinečný digitální záznam a historii jeho vlastnictví. To může být relevantní u digitálního umění, sběratelských předmětů, herních aktiv, komunitních členství, vstupenek nebo certifikátů.

Nejsilnější případ použití však nevzniká tam, kde se NFT prodávají jako „obrázek, který bude dražší“. Vzniká tam, kde token řeší konkrétní problém. Například přístup do komunity, ověření původu digitálního díla, interoperabilitu herního předmětu, transparentní historii sběratelského objektu nebo jednodušší sekundární trh.

I tady je však třeba být opatrný. Ne každý problém potřebuje blockchain. Pokud stačí běžná databáze, účet u poskytovatele nebo digitální certifikát, mohou být NFT zbytečnou komplikací. Blockchain přináší výhodu hlavně tehdy, když je důležitá otevřenost, veřejná ověřitelnost a nezávislost na jediném provozovateli.

NFT jako investice? Spíš výjimka než pravidlo

Největší chybou NFT éry bylo předpokládat, že digitální vzácnost automaticky znamená investiční hodnotu. Neznamená. Vzácnost je jen jedna část rovnice. Důležitá je i poptávka, kulturní relevance, značka, likvidita, právní čistota, komunita a schopnost projektu přežít víc než jeden tržní cyklus.

Některé historické kolekce, například CryptoPunks, mají význam i jako kulturní artefakty rané blockchainové éry. Jejich hodnota se už neodvíjí jen od obrázku, ale i od historického postavení. To je však výjimka, ne pravidlo použitelné na tisíce nových kolekcí.

U běžného NFT projektu je investiční riziko vysoké. Cena může prudce klesnout, kupující nemusí najít dalšího zájemce, platforma může změnit podmínky, soubor může zmizet, komunita se může rozpadnout a slibovaná roadmapa se nemusí nikdy naplnit.

Pokud se na NFT díváme investičně, měli bychom si položit jednoduché otázky: Co přesně kupuji? Jaká práva získávám? Kde je uložený soubor? Kdo stojí za projektem? Existuje reálná poptávka, nebo jen marketing? Dá se aktivum prodat i v horším trhu? A co se stane, pokud marketplace skončí?

Bez těchto odpovědí nejde o investování, ale o spekulaci.

Co z NFT zbylo?

Po splasknutí bubliny zůstal střízlivější obraz. NFT nejsou univerzální revolucí digitálního vlastnictví. Nejsou ani automaticky dobrou investicí. Nejsou právním kouzlem, které z obyčejného obrázku udělá plnohodnotný majetek s jasnými autorskými právy.

Zároveň však nejde o úplně mrtvou technologii. NFT ukázaly, že digitální objekty mohou mít veřejně sledovatelnou historii, obchodovatelnou identitu a sběratelskou hodnotu. Ukázaly i to, že digitální umění může mít trh mimo tradiční galerie. Nejsilnější projekty se postupně přesouvají z kategorie rychlé spekulace do kategorie digitální kultury, archivu a komunitního vlastnictví.

Největší poučení je jednoduché: NFT je třeba hodnotit méně podle hype a víc podle praktické funkce. Pokud token řeší konkrétní problém, má jasná práva, udržitelnou komunitu a transparentní technickou infrastrukturu, může mít smysl. Pokud je jeho hlavní hodnotou jen očekávání, že ho někdo koupí dráž, riziko je vysoké.

NFT tedy nezmizely. Jen přišly o část iluze, která je vynesla na vrchol. A to je pro technologii možná zdravější než nekritické nadšení z roku 2021.